Každý rok se na pódiích našeho ostravského festivalu protančí mnoho párů tradiční obuvi, od brinelek (šněrovací střevíce) přes čižmy až po ikonické krpce. Kde se krpce vzaly? A obouvají je jen Valaši, jedna rodina? Obuv k lidovému kroji má svůj domov v horských oblastech, ale nezůstaneme jen na Valašsku…
Historie krpců
Historie těchto ručně šitých kožených bot sahá až do doby bronzové! Obuv tohoto typu se na sobě nezávisle vyráběla po celém světě, typické jsou zejména pro hornaté oblasti, kde se u nás udržely až do první světové války. Často symbolicky reprezentovaly rolnickou třídu. Jsou součástí mnoha slovanských krojů, od střední Evropy na východ, ale i na Balkán. V Srbsku se jim říká „opánky“, na Ukrajině „chodaki“ nebo „postoly“ a v Polsku a na českém Těšínsku zase „kierpce“.
Výroba krpců
Krpce se vyrábějí z jednoho nebo dvou kusů silné kůže, nejčastěji hovězí. Při výrobě se může napínat na kopyto, ale nemusí. Na výrobu budete ještě potřebovat kleště, šídlo a dlátko. Průvlaky boty se protáhne řemínek, který se následně omotá kolem nohy. Díky podlepení podrážkou se stanou praktičtějšími a prodlouží to jejich životnost. Kvůli všem pojmům to zní možná složitě, ale vyrobit si je zvládnete i sami!
Jak se starat o krpce
Vlhko je jejich největší nepřítel. Základ úspěchu je krpce po vystoupení nenechat v tašce, mohly by zplesnivět. Pokud krpce promoknou, je nutné je vysušit jako každou jinou koženou obuv, ideálně vycpat novinami a nevystavovat přímému sluníčku ani nepokládat rovnou na radiátor. Takto vysušené a očištěné od nečistot krpce skladujeme v obalu, ve kterém mohou „dýchat“, třeba v plátěné tašce nebo vaku.
Valaši na ně nedají dopustit
Krpce jsou neodmyslitelnou součástí především valašských krojů, společně s hrubými ponožkami, pletenými z vlny. A nosí je cerečky i ogaři! Pokud si na jejich výrobu sami netroufáte, na řemeslných trzích a jarmarcích na Valašsku na nejednoho výrobce určitě narazíte.
